bartweb.cz

Jistěže! Samozřejmě! Měsíce válení (konkrétně 4) nemohly trvat věčně, i když jsem jako správný zewlák skrytě doufal, že se mi, s mými občasnými návaly štěstí, podaří něco neuvěřitelně, ba dokonce až neomluvitelně, nespravedlivého - vůči mým spolužákům..

Ano je to tak..
Skrytě jsem doufal, že budu přijat do TŘETÍHO ročníku!

Mé, jistě velmi umělecky zahrané nářky, že den zápisu rozhodně nestihnu, že nemám čas takové věci řešit a vůbec mě nezajímá, že je to tak vymyšlený.. byly pouze výmluvou.

Ano přiznávám se!

Chtěl jsem přijít až druhý den, proklouznout mezi třeťáky, vyplnit všechna ta potvrzení o studiu, doklady o příjmu dítěte, uhrazení proforma faktur a jiné zajímavosti.
Chtěl jsem se postavit do fronty a přilepit se na nějakou mou budoucí spolužačku (nebo alespoň přilepit fotku do indexu). Chtěl jsem aby mi paní sekretářka řádně zkontrolovala index a spletla své propočty o 60 čísel (čti kreditů) a aby přehlédla 4 stránky v té malé krásné knížečce, které si (coby student) cením ze všech podobných knížeček nejvíce..

Pak už by stačilo jen vzít do ruky razítko.... a zatímco by se onen nejkrásnější kousek našich lesů, taková malá a nepatrná "tříska" smáčená v inkoustu - pomaloučku, s citem (tak jak to umí jen naše paní sekretářka) spouštěla z výšky do mé studentské knížky a políbila mou "filištínsky" - vykalkulovaně připravenou "tabula rasu".

Tak, jak už někdo kdysi řekl:

Tímto momentem začíná pokračování zbytku mého zewlování..

Přestože bych se potom cítil nádherně, už vidím, jak byste mne, vy závistivci, nenechali ani chvíli na pokoji!

No, tak jsem se alespoň jako trapák, a za doprovodu tísíců keců, prozaicky zapsal do druháku s tím, že mi k tomu chybělo 7 kreditů..

..a sen se rozplynul..